Jaro na zahradě

Letos by sebekratší zima byla pro mě dlouhá. Chyběla mi zahrada a dny, které strávím zavrtaná v záhonech. Každodenní plánování co dál vylepšit, přesadit, zastřihnout, objevování nově vykvetlých květin, keřů, kontrolou jak co a jak přezimovalo. Smysluplně naplněný den. Myslet na krásnou přírodu, pokud možno celý den. 

 

Samozřejmě od loňského roku si dovoluji objevovat a pořizovat nové rostliny, zahrada už má definitivní koncepci (neznamená to definitivní vysazení a uspořádání záhonů) a tak utrácím. Někdo si pořizuje pro mě zbytečné věci, jezdí na dovolenou, obléká se, vráží peníze do svého vylepšování, já vrážím peníze do zahrady (a kouření – fuj!). Už loni jsme si s Ivem odvážili koupit pár keřů, jsem moc ráda, že všechny se podařilo usadit napoprvé a všechny prospívají. Tedy, pouze pro bez, krásně zlatý Sutherland Gold‘ se mi nepodařilo najít to nejvhodnější místo. Je blízko pierisu a kontrast není to ono. Je to ale místo, kde se mu krásně daří a co vymyslím dál, to ještě nevím. Ale to je právě krása práce na mé zahradě. Ke každé rostlině, záhonu, kamenu znám historii kterou tvořím jen já a ne cizí architekt. Nevýhoda je, že ten vztah je tak úzký, že mě brzdí v zažitých pravidlech tvorby zahrad a už vůbec ne moderních! Každou rostlinu znám od malé sazenice a těším se z toho, jak roste (a jak jí zase budu muset přemístit, protože je rozpínavá moc). Není umění koupit drahé vzrostlé, krásné, kvetoucí sazenice a usadit na definitivní místo. Pokud možno na radu odborníka. Pro mě je zážitek studovat nároky, představovat si, jak na kterém místě se mu dařit a jak ten kousíček zahrady bude vypadat. Samozřejmě musím přesazovat a přesazovat. Když nějaký čas vynechám, stane se, že už není pomoci. Tak mám špatně vysazený Cotinus, chudák, je utlačovaný a na nevhodném místě ale už s ním nehnu. Je to přece můj semenáček a nevykácím ho! Raději ho zkouším tvarovat tak, aby mohl růst na původním místečku. Když byl vhodný čas na přesazení, nebylo vhodné místo. 

Letos jsem se věnovala hlavně těžké práci, potřebuji si maximálně usnadnit práci. S tím, co opravdu sama nezvládnu, mi hodně pomáhá syn. Práce pro mě ve výškách, práce s ploťákem, likvidace většího zahradního odpadu, obří kameny.

Letos jsem poprvé sama spustila vertikutátor , přestal vertikutovat v půlce zahrady. V čem je problém, já nezjistím. Poprvé po 30ti letech jsem sekala zahradu – sekačkou, která mě proklepe celé tělo. Syn prohlásil, „že mi k ní pořídí antivibrační rukavice“.  Doufám, že nebude moc deštivé léto a i přes její nedostatky sekání zvládnu.  Dnes ještě dodávám – já bych zvládla, ale sekačka se rozhodla umřít. Zasekla se mi startovací sňůra, napřed jsem si zranila ruku, pak jsem si poplakala (jak jinak), sekačku zaparkovala a už s ní nechci mít nic společného. 

Rozvozila jsem obří hromadu štěpky (obrovskou!) a zamulčovala jsem si dlouhé plochy podél plotu, sice to není úplně podle mých představ, ale vidina toho, že tam nestrávím týden jarním úklidem, mě utěšuje. 

Syn mi dovezl nádherné kameny a tak jsem se mohla pustit do rekonstrukce břehů jezírka. Musela jsem se konečně naučit s kolečkem, krumpáčem, jak zvedat a usazovat těžké kameny.  

 

Pořídila jsem asi nejdražší letošní položky na zahradu. Filtr a čerpadlo k jezírku a k tomu jezírkový vysavač (ten upotřebím i na bazén). Obě tyto vymoženosti snad zastanou práci Iva. Nejhorší pro mě je, že nemám v okolí nikoho, s kým bych mohla konzultovat pro mě technické záhady – smontování filtru, vysavače a jejich ovládání. To všechno byla práce Iva. Občas si popláču nad vlastní nemohoucností, ale doufám, že zvládnu i tyto dovednosti. Je toho ale hodně a ten konzultant mi opravdu chybí. Ještě, že mám kamaráda, který mi pomůže s obnovením rozvodu elektriky po zahradě. To je obor, do kterého se opravdu nepustím. 

Radikální přestavbu jezírka jsme si s Ivem naplánovali na letošní rok. Jezírko jsme chtěli zmenšit o část pod javorem, přetvarovat dno, vyměnit folii. Jezírko už se takové změny nedočká. Jsem ráda, že mám letos přesazené lekníny, vyčištěné břehy a až se rozutečou žabičky, tak vysaju celé dno. Pulci jsou už rozplavaní, tak musím čekat do června. Filtrace mi vyčistila dokonale vodu, tak je hodně vidět kal na dně. Pulci se usadili v rohu jezírka, které čeká na úpravu. Žabičky mají ale přednost, tak práce počká. 

Jsem moc ráda, že jsem loni dala na Iva a objednala spoustu cibulek krokusů, narcisů, koupil mi několik denivek a snad aby mě udělaly radost, tak všechny nádherně vykvetly. I denivky vyrazily a doufám, že znovu pokvetou. Vůbec mi loňské „úlovky“ udělaly radost. Všechno hezky přezimovalo, včetně odolné fuchsie. 

Vykopala jsem traviny na podzim zasazené u bazénu, izolovala jsem pražec, traviny znovu nasázela a syn mi pomohl uložit zbývající kameny na pražec. Líbí se mi to, jen aby se to líbilo i travinám. Pokud se uchytí a rozrostou, zakryjí částečně pohled na bazén. 

Snažila jsem se najít a utěsnit loňský potok-potůček, nějak se mi to nepodařilo dotáhnout do konce, někde voda ještě uniká. Hledání a definitivní opravu jsem odložila na dobu, kdy tu bude Zuzka a Paddy, více hlav, více rozumu a snad to dopadne dobře. Nerada bych ho zavezla zemí a osázela, ale i to je možnost.

Úpravy se dočkala i zelinářská část. Zatím malé, ale plánů tam mám víc. Zrušila jsem jeden záhon, zem jsem použila tam, kde byla potřeba a na jeho místo přijde kompostér. Sama nespotřebuji tolik zeleniny a manipulačního prostoru je málo. Rozloučila jsem se se dvěma letitými nemocnými angrešty. Byla to odrůda s malými plody, padlím, spoustou trnů. Vysadila jsem na jejich místo 2 stromkové, mě budou stačit a snadněji se o ně postarám. 

Letos se mi konečně podařilo natřít „boudu“. Už loni jsem se chystala, ale než jsem měla čas, tak obrostla malinami a růžemi. Je to domeček, který stál na původní parcele a naše rodina ho dokonce na konci stavby využila k bydlení. Byla to nutnost a strávili jsme tam celé léto. Jak jsme se tam vešli, to nechápu. Ale spali jsme tam všichni čtyři. Domeček je hodně starý, musím se postarat o opravu střechy, dobře nám ale sloužil a bude sloužit doufám dál. Vyklidila jsem ho, vytřídila věci (to je klasika – to se bude hodit) syn je vyvezl tu velkou hromadu na sběrný dvůr. 

V historické souvislosti se zahradou mám ve vzpomínkách sakuru, která se stále drží. Byl to velký strom, už když jsme parcelu pořizovali. I letos krásně vykvetla a až na pár suchých větví je krásná (zase práce, o kterou musím poprosit syna). Jako další, ale smutnou vzpomínkou je zlatý déšť, který moje maminka zapěstovala na kmínku (sama). Naposledy jsem se dívala, jak krásně kvete. Nerada, ale s ním se musím rozloučit. V létě už byl do poloviny proschlý, na kmínku už nemá žádnou kůru. Určitě si ale z něj vezmu řízek a pokusím se ho přemnožit.

Čeká mě ještě spousta práce. Asi nejvíc se těším, až budou pryč žabičky, voda v jezírku bude teplá a já ho dotvořím podle svých sil. Trávník po celé zahradě si také vyžaduje zvýšenou péči, několik-mnoho let. Mám obavu, že letos už s ním moc neudělám, snad příští jaro….