Sladké pečení.

Trvalo hodně let, než jsem se pustila do snadného a rychlého moučníku PIŠKOTOVÉ ROLÁDY. Chce to jen připravit všechny suroviny a hlavně předehřát troubu na 200-220st. Měla jsem získat dřív odvahu a piškot by se stal prvním z moučníků, co bych pekla.

3 celá vejce

5-6 polévkových lžic vařící vody………………….1 minutu šlehat na plný výkon, přidat:

150 pískového cukru

1 vanilkový cukr (já dávám vanil.pastu)……………2 minuty šlehat na plný výkon, přidat smíchané:

100 g hladké mouky

50 g solamylu

1 lžička kypřícího prášku do pečiva ……………. Zašlehat na nejnižší stupeň.

Vyleju na nízký plech, na pečící papír.

Trouba na 200-220st. cca 10-15min.

Na papíru přenesu na mokrou utěrku, papírem nahoru. Papír opatrně pomocí nože stáhnu a utěrku  s piškotem zaroluju. Po vychladnutí  vyndám utěrku a připravený piškotový obdélník natírám. Krémem, jen marmeládou, tvarohovou náplní, šlehačkou se želatinou a ovocem. Potom znovu zaroluju a nechám uležet.  Piškot používám i na spojované moučníky/dorty. Neroluju, ale upečené piškotové pláty natírám a vrstvím. 

Nejoblíbenější moučník Iva byl asi MRKVOVÝ DORT. Kupodivu chuť mrkve není výrazná, je to neuvěřitelně vláčný a trvanlivý moučník. Tedy, pokud se nesní hned první den. Je to velice jednoduché pečení a neváží se. Měrnou jednotkou je hrnek.

Šlehat:

½ hrnku třtinového cukru (mám raději méně sladké a i tak je to pro mě na hraně)

2 vejce

Postupně zašlehat:

¾ hrnku oleje

Přidat smíchané:

1 hrnek hladké mouky

1 lžička skořice

1 vrchovatá lžička prášku do pečiva

1 vrchovatá lžička jedlé sody

Přimíchat:

1 ½ hrnku mrkve

½ hrnku rozinek

Vylít do vymazané dortové formy a péct 175st. cca 25min.

Asi před dvěma lety jsem si pořídila silikonové formičky na MUFFINY. Jednoduché, rychlé a hlavně dobré. Mají i další přednosti. Je to přesně 12 kousků, tak lze teoreticky naplánovat, že sním jeden, dva.  Jsou rychleji upečené než litý koláč. Měrnou jednotkou je hrnek. Existuje neuvěřitelně mnoho receptů, já mám vyzkoušený jeden sladký, který jen obměňuju ovocem, oříšky, čokoládou, kakaem. Poslední dvě neměl Ivo moc rád, tak jsem hlavně pekla ovocný nebo oříškový.  

Princip je jednoduchý – smíchat suché složky a vsypat do ušlehaného základu. Raději bych asi měla napsat umíchaného základu, ale při mé lenosti jsem na míchání vždy používala šlehač na nejnižší obrátky. Je to o tom, že se vše co nejšetrněji a nejrychleji smíchá, třeba lžící. Nemusí se ani moc pečlivě. Do hotového těsta vmíchat to, čím ho chceme ochutit – ovoce, oříšky...  Druhou možností je, naplnit formičku do třetiny, nasypat krájené ovoce a dolít těsto těsně pod okraj.

1 hrnek hladké mouky

0,5 sáčku prášku do pečiva

½ hrnku cukru

60 ml oleje

½ hrnku mléka

1 vejce

Špetka soli

½ sáčku vanilkového cukru (já používám vanilkovou pastu)

300 g krájeného ovoce (nejraději mám jablka nebo jahody)

Lžící rozdělím do 12ti nevymazaných formiček.

Do předehřáté trouby na 180st. cca 20minut.

Od své maminky jsem převzala recept na TAŽENÝ ZÁVIN. Jednoduchá klasika hlavně na podzim, kdy je dostatek jablek. Maminka i babička těsto vyválely do průsvitných placek. Já to odbývám, těsto mám silnější a tak mi to chutná a chutnalo i Ivovi.

350 g hladké mouky

125 ml vlažné vody

3 kapky octa

1 vejce

Špetka soli

20 g sádla

Zpracuji těsto, zabalím ho do folie a nechám 30 minut v teple. Do ledničky nedávám. Z tohoto množství jsou 2 záviny.

Těsto rozválím, každý závin posypu: strouhankou, oříšky, nastrouhanými jablky (já na plátky), skořicí, rozinkami a pokapu rozpuštěným máslem.

Zavinu, dám na vymazaný plech a potřu bílkem, někdy rozpuštěným máslem. Propíchám vidličkou. Peču na 175st. dokud závin nemá zlatou barvu.

Recepty na nejoblíbenější kynuté pečivo.

Dlouho se mi nedařilo upéci něco dobrého kynutého. Zlom přišel až s kuchařkou „Pečení po celý rok“. Upekla jsem podle receptu první mazanec, první Honzovy buchty a obojí se povedlo na jedničku a hned napoprvé.
Hani, zklamu tě, ale i já, která všechno vařím od oka, při pečení beru na pomoc váhy. Odměrku jen výjimečně.

Mám dva neocenitelné pomocníky. Používám sušené droždí, kterým mě zásobuje Zuzka. Hlavní výhodou je, že ho mám stále doma a můžu se kdykoliv rozhodnout, že se pustím do pečení. Většinou ho nesypu do mouky, ale vytvořím si kvásek. Klasika: do vlažného mléka nasypu trochu cukru, přidám suché droždí – na 500g 1 vrchovatou lžičku (když je těsto mastnější, raději víc), přidám trochu hladké mouky, zamíchám, malinko posypu hladkou moukou. Lžička=čajová lžička. Lžíce=polévková lžíce. Dám do tepla a počkám, až se probudí. Dokud mě droždím Zuzka nezásobila, kupovala jsem suché droždí v sáčku. Udělalo stejnou službu, jen ho v sáčku bylo poměrně málo za poměrně dost peněz. Droždí z Anglie je kvalitní a plechovka mi vydrží dost dlouho.
Druhého pomocníka používám do sladkého pečení. Jak jinak, vozí mi ho Zuzka a je to vanilková pasta. Není to vanilín a plně nahrazuje vanilkový lusk.

Jako samozřejmost považuji přidání špetky soli i do sladkého pečiva. Kdysi jsem četla, že sůl rozbije ty velké bubliny, které se tvoří při bouřlivém kynutí. Ostatně přidávám špetku soli do každého pečiva. Mám dobrý pocit, že se to tak má. Snad pro vyrovnání chutí. Když se mi moc nedaří první kynutí, přidám ještě trochu kvasnic, zapracuju do těsta a začnu znovu – kynout, srazit, vytvarovat.

Pečení muffin mě naučilo smíchat všechny suché suroviny dohromady a potom přidat tekuté. Tuk by neměl přijít do styku s droždím. Při zadělávání samozřejmě přijde, ale droždí je dřív smíchané s moukou, nakonec přidám tuk a slané pečení dosolím.

Protože teď peču hodně málo, zadělávám v ruce, pekárnu na chleba jsem zabalila a odložila. Chleba moc nejím a pečivu se snažím vyhýbat. Čerstvému bych určitě neodolala. Pečení už pro mě není pravidelnou činností a tak se s těstem můžu pomazlit a zpracovat ho rukou. Neumím zadělávat jako moje maminka, babička a asi všichni ostatní vařečkou, tak vyhrnu rukávy, první promíchání udělám vařečkou, zbytek zpracuji rukama. Možná i tím, že těsto držím rukou, poznám, kdy je hotovo. Těsto je hladké, největší radost mi udělají bublinky/puchýřky, to znamená, že je v něm dost vzduchu a bude krásně kypré. Samozřejmě lépe poznám, kdy je potřeba přidat tekutinu nebo naopak mouku. Obojího raději ne moc, co nejvíc by se měl dodržet recept, ale každá mouka je jiná a někdy je potřeba přidat pár lžic tekutiny nebo naopak pár lžic mouky. Mouka je nejlepší prosít, ale přiznám se, někdy se mi nechce a tak jí rovnou sypu. Při přepravě se v sáčcích z mouky vytlačuje vzduch a je lepší ho prosíváním do mouky znovu dostat.

Nikdy nepotírám těsto až k plechu, jen vrch a boky. Někdy vajíčko steče až dolů, ale nemělo by po celém obvodu. Při pečení by se těsto nemohlo zvedat a prasklo by. Trouba musí být vždy předehřátá, všechno kynuté peču na 175st.

A teď můj první recept. MAZANEC, stejný používám i na vánočku. Nemám moc ráda těžká máslová těsta, bez kterých si někdo vánoce nedovede představit. Já mám raději vánočku nadýchanou a ještě trochu vlažnou namazanou máslem. Není moc slazená cukrem, ten nahradí rozinky a tuk nahradí šlehačka.
 250 ml vlažné smetany ke šlehání
1 lžička droždí
50 g cukru písek ……. + lžíce mouky -připravím kvásek
500 g Hladké mouky
2 vejce 1 bílek (žloutek nechám na potření)
1 balíček vanil.cukru (já dávám pastu)
Špetka soli
Namočím 150g rozinek do mléka.
Zadělám těsto. Přidám rozinky. Těsto trochu zřídne, protože mléko nedokážu scedit úplně. Těsto musí držet tvar bochánku, nemůže se roztéct.
Zadělané těsto zakryju utěrkou a dám do tepla kynout. Když zvětší objem, znovu promíchám a nechám dokynout.
Vytvořím bochánek, nůžkama nahoře střihnu do kříže. Potřu ho žloutkem . Snažím se vynechat střižený kříž a spodek.
Mazanec dám do předehřáté trouby 175st. cca 35minut. Je dobré hlídat, po 20minutách zkontroluju a případně zakryju alobalem. Po 30 minutách zkouším špejlí. Když je bochánek zlatý a špejle nelepí, je hotovo.

Jako další recept, který dopadl dobře, byly HONZOVY BUCHTY. Pekla jsem je ještě v předbabičkovském věku a všem moc chutnaly a chutnají dodnes.
250 ml vlažného mléka
50g cukru
1 vrchovatá lžička droždí ……. + lžíce mouky -připravím kvásek
500 g polohrubé mouky
1 vejce
50 g rozpuštěného tuku (1/2 másla, ½ sádla)
1 balíček vanil.cukru (já dávám pastu)
Špetka soli
Zadělané těsto zakryju utěrkou a dám do tepla kynout. Když zvětší objem, znovu promíchám a nechám dokynout.
Připravím zapékací nádobu. Já používám starý litinový pekáč. Naleju do ní tak 50ml oleje a podložím něčím, aby olej stekl na jednu stranu.
Já dělám buchty malé, tak jich mám cca 18. Vytvořím 18 bochánků, které roztáhnu na placičky, lžící na ně dám povidla a zabalím je.
Odkládám na pomoučený vál.
Když jsou hotové, dám je do pekáče, vymáchám v oleji a skládám v řadách.
Nechám chvíli nakynout.
Samozřejmě se můžou plnit i tvarohovou náplní nebo co kdo má rád.
Peču v předehřáté troubě na 175st cca 30min. Až jsou zlaté..., pocukruju a hlídám, protože povidla jsou vařící a hodně pálí!

Jako další oblíbené pečivo jsou ROHLÍKY. Rohlíky s oblibou i plním. Sýr, šunka, paprika, oliva nebo něco z toho co je doma. Jsou dobré i plněné dušeným zelím.
600 ml vlažného mléka
Připravím kvásek z části vlažného mléka, lžičky cukru, 1 lžíce droždí a trochu mouky
150 ml oleje
600 g hladké mouky
2 vejce
10 g soli
Zpracuju těsto, nechám zakryté kynout na teplém místě, po vykynutí ještě jednou propracuju a nechám kynout.
Vyválím 2 placky, které rádýlkem rozdělím jako pizzu. Každou na 6 dílků. Zavinu je od nejširšího kraje.

Když se rozhodnu je plnit, před zavinutím rozložím plátky toho co mám ráda, já hlavně sýr.
Přesně se mi vejde těchto 12 rohlíků na plech.
Potřu bílkem a posypu kmínem, solí, mám moc ráda i strouhaný sýr.
Peču v předehřáté troubě na 175st. cca 25min. Po 15min už začínám nakukovat jak se pečou a dostávají zlatavější barvu.

Velice rádi jsme měli TVAROHOVÉ HOUSKY nebo bulky.
Kvásek nedělám, droždí sypu do mouky.
500 hladké mouky
2 polévkové lžíce soli
1 lžička cukru
1 lžička droždí
200 ml vlažné vody
50 g rozpuštěného másla
250 g tvarohu (nejlépe plnotučný)
1 žloutek (bílek na potření)
Zpracuji těsto, nechám kynout na teplém místě, až vykyne, znovu zpracuji a nechám zase kynout. Vytvaruji 12 bochánků, každou nahoře rozstřihnu nůžkama do kříže. Potřu rozšlehaným bílkem a posypu sezamem.
Do housek je možné přidat i sušené bylinky podle vlastní chuti. V zimě třeba koření do bylinkového másla.
Peču v předehřáté troubě na 175 st. cca 25 min. Po 20ti minutách hlídám. Když mají spodní kůrku dozlatova, jsou hotové.

Nejoblíbenější pečivo mého tatínka je STŘEDOMOŘSKÝ BOCHNÍK. Tvaruju ho do bochníku nebo 12ti bulek, jdou s ním i plnit formičky na muffiny.
Kvásek nedělám, droždí smíchám s moukou.
400 g hladké mouky
1 vrchovatá lžička droždí
1 lžička soli 200 ml vlažné vody
3 polévkové lžíce oleje
Sušené oregano
Těsto zadělám, nechám kynout, až zvětší objem,
přidám: 150 g sušených rajčat 100 g černých oliv 100 g fety (já dávám to, co najdu doma – balkán/tvrdý sýr, někdy přidám i pikantní salám (Celkem 250 g)
Vytvaruju bochník/bulky/nakrájím 12 dílků a vložím do formiček na muffiny.
Do předehřáté trouby na 175st. Bochník cca 35min, bulky nebo muffiny cca 25min.

Nemám ráda recepty bez obrázků, snad se mi časem podaří fotky dodat.

Pokus o můj první patchwork.

Mám před sebou 200 čtverečků 10x10cm látky připravené na deku pro Zuzku.  Podkladovou látku a silnější vatelín. Šicí stroj, spoustu špendlíků, bílou nit, nůžky, centimetr a hlavně NADŠENÍ. Nic víc nepotřebuji. Kromě šicích potřeb jsem zapomněla na velmi důležitou pomůcku a to je žehlička. Všechny švy musím rozžehlovat. 

Látky jsme se Zuzkou daly do čistého dřezu a přelily vařící vodou. Po proschnutí jsme všechno vyžehlily. Snad jsme látky vysrážely dokonale. Žehlení se ujala Zuzka. Rozhodla jsem se pro šití deky 13x18 čtverečků. Deka by měla mít rozměr 140x200cm. Na tak velkou by to nestačilo, ale poměr, co jsem zvolila, byl nejbližší. Tedy, to jsem si původně myslela. První, pro mě zatím nedořešená chyba byla, že jsem dopoledne sedla a všechny čtverečky rozložila do podoby deky tak, aby hezky ladily barvy. 200 kousků se samozřejmě nevejde na můj stolek, tak to bylo docela pracné, abych to vůbec zvládla, po vytvoření pár řad jsem je shrnula do hromádek po řadách. Chyba – neuvědomila jsem si, že budu sešívat dvojice a plynule přidávat dvojice, které budou pod sebou.

Vzdala jsem připravené hromádky a sešívala vždy 2 čtverečky kontrastní barvy.  Při sešívání jsem udělala další chybu.  Šířku sešívání jsem řídila patkou. Jsem šetřivá a i když jsem si všimla, je to hodně málo, všechny jsem sešila stejně.  Když jsem měla dvojice, sešila jsem je do řad, snažila jsem se kontrastní vedle sebe. Měla jsem připraveno 13 čtverečků v 19ti řadách. Při rozžehlování švů jsem se vyvztekala, protože byly hodně malé. 

Pustila jsem se do sestavení řad.   Snažila jsem se, aby vedle sebe nebyly stejné barvy. Stejně jsem se přehlédla a musela párat. Neskutečné zdržení. Stroj samozřejmě nešil všechny stehy stejně dlouhé. I když jsem měla nastavenou správnou délku stehu, šil i stehy hrozně malé. Švy po zkušenosti jsem nastavila širší než patka, sice se dobře rozžehlovaly, ale zase zkrátily délku deky.

Před sešitím řad jsem si v řadách švy chytila špendlíky (aby zůstaly správně přišité a stroj ne neotočil).

Vytvořený kus jsem podložila vatelínem, přišpendlila a po líci prošila. Zase jsem udělala chybu. Držela jsem se šířkou švů a chtěla jsem svislé prošít těsně u sešití a vodorovné půl cm od švu. Po jedné řadě jsem zase párala a nakonec jsem celou deku prošila těsně vedle švů.

Z poslední  části práce – podložení látkou a vytvoření lemu jsem měla největší obavy a přemýšlela jsem o více možnostech. Podložit a olemovat pruhem látky. Nakonec jsem zvolila to, co mi připomínalo dokončení vyšívaných ubrusů – rohy. Našpendlila jsem pod celou deku podkladovou látku a ustřihla jí o 5 cm větší. Založila jsem a přišpendlila všechny kraje asi tak 20cm od rohu. Ty jsem nechala volné a špendlila jsem je až bylo všechno připravené. 

Rohy jsem sešila v ruce a pustila se do obšívání. To, z čeho jsem měla největší obavu, tak to dopadlo nad mé očekávání. 

Hotová deka sice nemá požadovaný rozměr, ale víc látky nebylo. Příště bych přidala více řad, aby to byl výraznější obdelník. Snad se Zuzce bude líbit.

Moje další dílko bude polštář pro Zuzku. Škoda jen, že musím šít opět na stejném stroji. Nebude muset šít tolik silných vrstev, ale i tak počítám, že každý steh bude jinak dlouhý. Musím se zamyslet nad sestavením látek před šitím a asi se pustím i do nějakých trojúhelníčků. Moc se těším. Dnes jsem uklidila celý byt – podlaha vypadala jako v krejčovské dílně, včera jsem využila nepořádku a ušila si župan a tak na koberec přidala další nitě, občas i nějaký špendlík. Mám uklizeno a připraveno na další šicí nepořádek.

Mám za sebou i jeden nepříjemný zážitek. Poprvé jsem si prošila prst. Nikdy jsem nechápala, jak je to možné, ale teď už vím, že to není až tak složité. To, že jsem zlomila 3 jehly, bylo asi způsobené množstvím a sílou látek co jsem prošívala. Dokonce se se mnou rozloučila i žárovka v šicím stroji, naštěstí jsem měla rezervní. S prvním pokusem o šitý patchwork jsem ale spokojená, i když se jedná pouze o čtverečky a díky šicímu stroji není šití tak dokonalé. V hlavě nosím další věci, co bych si chtěla vyzkoušet. Škoda jen, že zatím nejsou finance na nový šicí stroj.

Návrat k šití.

Vždy se mi moc líbil patchwork. Jako u všeho jsem si tuto techniku chtěla vyzkoušet bez velkých investic. Jako první jsem hledala na internetu techniku, pomůcky, rady.  Hned  na začátku mě odradila cena základních pomůcek které  bych  měla  pořídit – řezací kolečko, podložku a pravítko.  Dalším momentem k zamyšlení byla cena látek. Abych si objednala látky v metráži, to jsem si netroufla, neznám gramáže látek, škoda peněz. Na moje zkoušení jsem nechtěla investovat do patchworkových sad.

Na podzim loňského roku jsem s Ivem navštívila knihkupectví s tím, že si udělám radost knihou o patchworku. I když jsem knížku prolistovala, zahlédla obrázek šicího stroje, přehlédla jsem, že je o ručním šití. Možná to bylo štěstí, protože na tuto techniku není potřeba téměř žádných pomůcek. Pouze šablony. Zaúkolovala jsem Iva a ten brzo sehnal plast na šablony.  Teď lituji, že je silnější a já nebudu mít sílu na vyřezání. Ivo po delším přemlouvání sedl a šablony vyřezal. Na zkoušku. Škoda, že jich mám málo, protože i k ručně šitému patchworku bych se ráda vrátila. Doma jsem posbírala látky které jen trochu odpovídaly mým představám a pustila se do toho. Látky jsou naprosto příšerné a vzniklé dílko skončí v „šupleti“. Ale snaha splnila to, co měla. Jsem schopná něco podobné ručně šitému patchworku vytvořit. Kupodivu to není složité a docela rychle to přibývá. Sešívala jsem tvary medové plástve. Nějak se tomu říká, ale hledat to nebudu.

Vlastním naprosto šílený starý kufříkový šicí stroj. Stačí na rovné šití a entlování. Jinak je to takový chudinka, který neumí vůbec nic. Neumí zapošívat, neumí vypnout jehlu při navinování spodní nitě, přítlak je příšerný. Světlo nejde vypnout, takže si svítí pořád. Po mém stolku strašně klouže, takže při šití silnějšího jsem držela jednou rukou stroj, aby neodpochodoval až na konec stolku (dokud jsem ho nepodložila podložkou pod myš a trochu klouzání omezila).  

Dokud byly děti malé, tak jsem šila hodně, ostatně tehdy to byla nutnost. Jednak jsem šetřila peníze a jako další jsem mohla oblékat děti podle mých představ. Pustila jsem se do šití od kojeneckých košilek až po zimní bundy. To trvalo až do jejich puberty, pak už se chtěly oblékat podle sebe  a hlavně ubylo volného času. Skříňovou Veritasku jsem odsunula z malého bytu do sklepa a časem darovala. Převzala jsem šicí stroje po mamince a upřednostnila kufříkovou. Škoda, že jsem si šití na ní nevyzkoušela. Ušetřila bych si hodně nervů. Faktem je, že jí využívám na základní šití – závěsy, záclony, ušila jsem na ní župan. Vlastně župany. Tři. Na ty už jsem expert. Pár domácích šatů, ale ty nejsou žádná sláva. Pružnou látku Veritaska nesešije a přesně takovou bych na domácí šaty potřebovala.

Můj patchwork se posunul v lednu, když se Zuzka chystala na návštěvu Prahy. Ukázala jsem jí svoje ruční dílko a nadšeně o patchworku mluvila. Ani jsem nemusela moc nadšeně, Zuzce se také líbí, ostatně i proto bude vlastníkem 3 pletených dek (připomínají patchwork). Tu třetí zatím tvořím.  Poslala mi odkaz na obchod, kde pravidelně nakupuje všechno možné a narazila tam na patworkové sady látek. Přesně si ten moment pamatuji. Poslala mi odkaz se slovy „Mami, vyber si, já to objednám a přivezu. Jdu do sprchy, tak vybírej.“ Odešla a nechala mě nad stránkami, kde bylo přes tisíc položek.  Vybírala jsem čtverečky 10x10cm. Některé moje tipy hned vyřadila, termín dodání byl i měsíc. To by nestihla termín odletu. Nakonec mi pomohla vybrat 200 čtverečků, kde bylo hodně vzorů laděných do růžovo/hněda. Navrch mi objednala sadu ve tmavě modré.

Při její návštěvě jsme sady „spařily“ a všechny vyžehlily. Koupily jsme podkladovou látku a já sehnala vatelín. Odlétala a já měla všechno připravené k šití. Jako překvapení jsem jí koupila krásnou vyzkoušenou tmavě modrou látku na župan. Ten jsem stihla ušít, než odjela, jen vyprat si ho musela až doma. Už by nestihl uschnout.

Protože celý byt byl plný jemných chloupků z látky na župan, rozhodla jsem se, že tam přidám i něco nití z patchworku. V nepořádku mi pomáhá i moje Grace, která nejen že mohutně líná, ale přispívá i tím, že všechno – jemné kousky látky, nitě a svoje chlupy roznáší po celém bytě.