Encaustic – začátky.

Moc ráda bych uměla malovat. Neumím. Ráda ale tvořím a hlavně objevuju nové. Před pár lety jsem viděla na internetu obrázky malované technikou horkého vosku. Nádherně snové, uklidňující, barevné.

Podle popisu techniky nebylo nijak náročné tuto techniku vyzkoušet. Pro začátek stačila stará žehlička, obyčejné voskovky a křídový papír třeba ze starého kalendáře. A hlavně nadšení. To jsem měla a protože nejsem troškař, tak jsem si k blížícím narozeninám přála originální žehličku na enkaustiku, pera,  kterým říkám „ťapťátka“, papír vhodný na enkaustiku a samozřejmě voskovky.  Sama jsem si vybrala  a sama objednala. 

Než mi pošta doručila, seděla jsem u počítače a pátrala na internetu.  Objevila jsem základ – voskovka se nanese na horkou, obrácenou žehličku a tou se potom přejíždí po papíře. Voskovky zanechávají obrázek podle toho jakým směrem se voskovky nanesou, jakým směrem se žehlička po papíře táhne.

Hned jak všechno potřebné dorazilo, sedla jsem a pustila se do malování. Jako podložka sloužil starý tabelový papír, na něm čistý list kancelářského papíru. Na utírání žehličky papírové kapesníky a na čištění žehličky jsem použila starý včelí vosk. Protože jsem šetřivá, nařezala jsem si papír na enkaustiku na malé čtverečky asi tak 10x10cm a pustila se do toho. Hned po první zkoušce mě malování chytlo. Bylo to přesně tak, jak jsem si představovala. Objevování barev, neopakovatelných kombinací.

Zjistila jsem, že můj odpor k žehlení prádla má své výhody. Nejsem zvyklá tlačit  na žehličku, kterou jako nástroj znovuobjevuju. 

Postupem času jsem papír už neřezala na malé kousky, ale u malého formátu jsem zůstala. Maluju zásadně na formát A5. S velkým papírem si dost dobře nevím rady. Malý formát dobře udržím v ruce, když se nepovede, není mi ho líto vyhodit. Většinou se povede  a když ne, lze ho téměř do nekonečna přemalovávat a začínat třeba s jiným motivem od začátku

 Ty povedené ukládám do krabice  kterou občas otevřu  a některé přesunu do další krabice kterou předhodím návštěvám aby si mohly odnést obrázky  které se jim líbí. Ta moje, nerozdávací  krabice slouží k mé inspiraci, potěše a zkoušce představivosti  která  se mění podle nálady.  Přišla jsem na to, že i výtvory které se mi vůbec  nelíbí si svého adresáta  najdou. Ne každý má rád tlumené barvy a já ty omylem objednané využiju.