V noci bylo tak hrozné horko, že jsem se budila a nemohla dočkat rána. Po
probuzení zalít kávu a otevřít všechny dveře. Hlavně
ty na terasu, abych vypustila naší psí
slečnu na zahradu. Musí zkontrolovat co
je nového. Prohnat kočky, straky, oběhnout všechny svoje zahrabané kostičky,
přinést mi postupně ukázat tenisák, gumovou slepici, vycpaného medvídka a jednu
obří nezahrabanou kost. S tou neví co má provést. Byl to dárek co pro ni, dostal ji
manžel asi před týdnem a způsobil jí tím velké trápení. Stále není dokonale
ukrytá, dokonce ani nejvhodnější místo pod jedlí není to ono. Možná to bude
tím, že už tam jsou zahrabané dvě.
Rychle dopít kávu a hurá na zahradu. Moje nadšení rychle uvadlo.
Asi tak rychle jako kytičky zalité večer.
Zelenina je na tom lépe, naštěstí jsem se vykašlala na estetiku a na
jaře jejich záhony pokryla mulčovací folií. Ta je sice černá, ale přece jenom
trochu vody zachytí. Trávník se změnil na poušť a jeho zbytky šustí pod nohama.
Obejdu zahradu a snažím se omlouvat rostlinkám které musí na vodu ještě počkat.
Měla jsem sice zásobu víc jak 3m3 na zalévání, ale zásoba se pomalu tenčí. Už
musím vybírat které rostliny vodu dostanou a zvýší se jim šance na přežití.
Je to smutný pohled na usychající, opadávající vrbu. Není
sama, podobně je na tom klokoč. Oba stromy máme dlouho a oba mají šanci se
vzpamatovat. Tedy pokud přijde déšť. Hortenzie mám moc ráda, ale je jich moc a
všechny taky nezvládnu zalít. Obětuju květy některých z nich a musím je
zalít jen tak, aby neuschly. Sucho velice dobře snáší moje ibišky, wistárie
jako by ani o suchu nevěděla. Vilín a bambus
srolovaly listy a snaží se o přežití samy. Oba taky dostanou trochu vody za odměnu.
Je mi jich líto, zvlášť když projdu kolem bazénu s křišťálovou vodou (s
chlorem). Napuštěný je loni, kdy vody bylo dost a na jaře vyčištěný chemií do
průzračna. Javory přežívají v dobré
kondici. Mají kořeny natažené pod celým jezírkem a terasou. Vodu najdou
vždycky. Jen ten chudák červený teplem zezelenal. Nevím, co je pro ně horší,
jestli nedostatek vody nebo to úmorné vedro a sluníčko.
Zeleninu mi zalil manžel, kytičky musím sama. Zeleninu
rychle prolítnu, kontrola musí být a běžím zalít zbytek. Závěsné květináče,
nově zasazené rostliny a hlavně moji množárnu. Už zalívám z řádu a
přemýšlím o zahradách, které se už nesmějí zalévat. O zahradnících, kteří třeba
nemají vodu ani pro pěstování svoji obživy. Přemýšlím o tom, že přidám další nádrž na
zachytávání vod. Co kdyby někdy letos, příští rok napršelo víc a já jí musela
nechat odtéct. Myslím, že suchá léta se budou opakovat.
Druhou kávu jsem nahradila vlažným čajem u jezírka, nakrmila
věčně hladové karásky a půjdu něco málo udělat doma. Vedro má pro mě jedinou
výhodu. Neuklízím. A bez výčitek neuklízím. Rychle zpacifikuju kuchyň a vrhnu
se na nějakou činnost bez pohybu a tím dnes bude háček a moje snažení o háčkování. Vaření bude dnes letní, kuchyně studená. Hromada zeleniny a něco
namazaného k tomu.
Zkontroluju předpověď počasí, zase změna. Z předpovědi zmizely
bouřky a zůstal jen vítr. Tak nevím, jak ten příští týden přežijeme. Teplota
stále nad třicet a déšť v nedohlednu. Snad se mýlí a voda přijde.
Žádné komentáře:
Okomentovat