První jezírko jsme vybudovali v roce 2001. Tedy jezírko
větších rozměrů. První jezírko pro mě vytvořil manžel jako překvapení někdy kolem roku 1995. Ono to
nebylo jezírko, byla to větší loužička. Voda to ale byla a dokonce měla pár obyvatel. Malinké rybičky
nalovené v Berounce. Bylo betonové pod meruňkou. Jinde nebylo místo, chyběly zkušenosti a vhodný materiál. Voda na zahradě nás chytla.
Jezírko jsme zrušili a v roce 2001 vybudovali na jiném
místě. Už mělo rozměr dospělejšího jezírka, plochu asi 16m2, bylo foliové a mělo spoustu
„růstových chyb“. Měla jsem jen pár představ, které by mělo splňovat.
První – musí být blízko nově vytvořené terasy u domu. Protože
máme zahradu v mírném svahu, musela se přemístit spousta země. Naštěstí
jsme měli zdatného pomocníka. Nebýt mého syna, asi bychom ještě dnes kopali jámu pro budoucí jezírko.
Druhá – musíme mít lekníny. A hodně. Proto hloubka musela
být přes jeden metr. Lekníny při údržbě pravidelně vyhazujeme, protože rostou tak bujně, že listy skládají
do patra a některé květy nejsou pod listy ani vidět. Těm našim se daří tak
dobře, že jsem se časem rozhodla umírnit jejich růst tím, že je nesázím do substrátu,
ale jen do kačírku. I přes to rostou i kvetou tak, jako by změnu vůbec
nezpozorovaly.
Třetí – spotřebovat maximum oblázků. Jsem sběratel kamínků, na zahradě stále
hromadím oblázky ze záhonů, trávníků a stále jich není konec. Máme půdu dost
písčitou zem a tak to asi bude práce na věky.
Z literatury jsem věděla, že potřebuji několik hloubek,
abych mohla pěstovat od leknínů až po bahenní rostliny. Protože informací bylo málo, nepožadovala
jsem dno ve tvaru teras. Spokojila jsem se s pozvolným klesáním a to bylo
špatně. Oblázky, které byly na mělčinách,
se pomalu přemisťovaly do větších hloubek. Stejně tak košíky s rostlinami.
Myslela jsem, že jsme se poučili z chyb a v roce
2008 jsme se pustili do rekonstrukce. Jezírko jsem chtěla mít s tekoucí
vodou a s větší plochou rostlin vhodných do mělčin. Bylo nutné i nahradit
starý trám, který byl na kraji terasy a
začal se rozpadat. Rekonstrukce dopadla krásně.
Jezírko se opravdu povedlo. Vznikla vlastně dvě jezírka propojená přepadem. Prvních pár let všechno
fungovalo tak, jak mělo. Jen nás trochu trápila voda, ale všechno bylo
v mezích. Rovnováha v jezírku se ustálila. Postupně se ale začaly
objevovat konstrukční chyby.
Největší chybou byl pískovec. Nádherný kámen, který ale nesmí přijít do styku s vodou. Nasaje
hodně vody a začne se rozpadat. Čím víc ho je, tím větší je odpar vody. Je to opracovatelný
kámen a manžel si pohrál a vyvrtal do jednoho bloku díru, ze které vyvěrala
voda. Nádherné pítko pro ptáky. Na přepad do většího jezírka, tvořený taky
pískovcem, se chodili koupat ptáci ze
širokého okolí. Jako první se projevil
pokles vody v malém jezírku. Jestli byla proražená folie nebo to způsobil
odpar vody díky pískovcům a taky množství rostlin se už asi nedozvím. Museli
jsme zrušit přepad do většího jezírka. Jinak bychom museli vodu doplňovat snad
každý den. Postupně se rozpadalo pískovcové pítko i přepad. Malé jezírko bylo rázem samostatné a
neuvěřitelně náročné na údržbu. To zná asi každý, kdo si pořídí malou nádrž na
vodu.
Další chybou bylo dno. Mělčiny mám ve dvou rozích tak, jak jsem chtěla. V rovině,
zasypané oblázky. Pod folií je pražec
který tvoří hranu mělčiny. Od mělčin je
místy docela velký sklon do hloubky. Chyba. Sklon měl být nepatrný, abych měla kam umístit rostliny aniž bych je
musela podkládat tak, aby koše stály rovně.
Nestojí a já nemůžu využít
střední hloubku tak, jak bych potřebovala. Naše rybičky se rády vyhřívají v teplé vodě,
na mělčinách, na sluníčku a kočky sousedů k nám na ně chodily jako do
bufetu. Je k vzteku, když máte rybu, draze koupenou a ta vám do pár dní
zmizí. Samozřejmě mizí ty oblíbené, nejlépe vybarvené. Celou zimu jsem
opatrovala dvě závojnatky doma v akvárku, v červnu jsme je vypustily
do jezírka a do týdne byly obě pryč. Stejně tak i shubunkini. Jeden rok nám
vylovily všechny rybičky včetně černých. Naštěstí
teď máme pejska, který kočky
nenávidí a ze zahrady je vyhání. Naše mělčiny mě donutily řešit další problém.
Čistotu. Rostliny vysazené v koších se rozhodly, že volně se jim poroste
lépe. Během sezony se vystěhovaly do oblázků a rozrostly se tak, že každé jaro
jsem musela vybrat všechny oblázky, vyndat kal, který zadržovaly. Samozřejmě každou sezonu všechny redukovat.
Letos jsem se rozhodla k další rekonstrukci. Poučíme se
z chyb a vybudujeme jezírko dokonalé (jsem optimista)….
Žádné komentáře:
Okomentovat