Proč jsem si vybrala enkaustiku? Asi hlavně proto, že neumím malovat. Kdybych malovat uměla, asi si předem vytvořím představu, jak by měl výsledek vypadat a vybranou technikou se snažím, aby se dílko co nejvíce představě podobalo. Když já vezmu tužku a i když se snažím sebevíc, představě se výsledek nepodobá. Kdybych malovala podle předlohy, je to asi ještě horší. U enkaustiky to mám trochu jinak.
Jako první vyberu zhruba motiv. Jestli chci obrázek krajiny,
fantazy. Někdy se v průběhu malování změní fantazy za krajinu a
obráceně… Vyberu papír. Pro snové papír
více savý, pro ostré, hluboké papír tvrdší a méně savý. V duchu rozvrhnu papír.
K ruce si dám barvy které chci kombinovat. Na čisté žehličce nastavím
teplotu. Obrátím ji a nanesu barvy. Díky
zkušenostem vím, jak barvu nanést aby se vytvořila linka nebo došlo
k promíchání barev. Snažím se držet zásady – na začátku vybírám světlé
barvy a volím k nim co nejvíce kontrastní a ty raději v minimálním
množství. Světlé barvy špatně kryjí tmavé. Obyčejné voskovky jsou řídké a
nedovolí to skoro vůbec. Originální při nastavení na nižší teplotu omezeně ano.
Nadechnu se… a na
prázdný papír nanesu prvním tahem svoji představu. To je asi nejsnadnější a nejnapínavější část. Obrázek pečlivě prohlídnu a využiju
motivků které moje představivost
ukáže. Někdy to dá docela dost práce
něco vidět. Pokud se podaří, pokračuji dál. Jako jednu z nejdůležitějších
zásad mám – nikdy už nejde zasáhnout do hotového. Můžu použít maximálně hranu žehličky (pero)
nebo použít horký vzduch... Lze
samozřejmě začít znovu – nanést nové barvy a přemalovat. To, že nelze zasáhnout
do hotového, tím myslím, že na hotovém obrázku už nikdy nezměním část
uvnitř. Horká žehlička to prostě
nedovolí, vždy poškodí větší kousek obrázku než bych si představovala. Pokud nechci otisknout tvar hrany žehličky myslím
na to, že žehlička musí být v na papíře v pohybu – tah nebo otisk. Ostré
hrany tvaru žehličky se mi nelíbí. Moc ráda a asi vždy pokračuju tak, že papír
víc držím v ruce než že ho mám
položený na podložce.
Jako vůbec nejdůležitější u mého malování asi bude – skončit
včas. Špatná oprava, úprava může krásný obrázek nenávratně zničit. Nezbyde, než
opustit původní záměr a rozvinout jiný motiv. Mnohokrát se mi stalo, že krásný
obrázek jsem zničila jedním tahem který
měl být poslední tečkou.
Moc důležité je po odložení žehličky přeleštění obrázku.
Používám papírové kapesníky, je důležité obrázek nepoškrábat. Je krásné
sledovat, jak při leštění začnou barvy ještě více vystupovat, dostane ještě
větší hloubku.
Obrázek vezmu do ruky a
někdy mám opravdu radost jakou krásu voskovky vytvořily. Objevuju skryté detaily, které jsem při malování přehlédla. Mám na zdi několik svých obrázků. Chodím kolem nich
pravidelně a nedávno jsem si všimla, že na jednom je stínová postava. Určitě
jsem si jí nevšimla, když jsem obrázek malovala, rámovala. V tom je právě
nádhera enkaustiky, stále se na nich objevuje něco nového, jiného. Další krásou enkaustiky je, že nejde vytvořit kopie obrázku. Můžu použít stejné barvy, stejné tahy a vždy je jedinenčný. Když se mi některá kombinace líbí, snažím se použít stejné a vytvořit podobný. Někdy vzniká serie na nějaký motiv.
Když dám obrázek k prohlédnutí, všichni hledají stranu pohledu a každý vidí něco jiného. Někdy je zábavné to
sledovat. Nemám ale ráda když se za každou cenu musí něco pojmenovat. Samozřejmě u abstraktních. U
krajinek je to jasné. Obrázkům název
nedávám. Moje fantazie na to nestačí, asi by se stále jména opakovala.
Nevím, proč někdo označuje enkaustické obrázky jako léčivé.
Hledání detailů na obrázku je uklidňující, je to úžasný relax (hlavně pro mě, když ho tvořím). Léčebné mohou být barvy, u mandal si nejsem
jistá, ale že by enkaustický obrázek byl léčebný, tak to si nedovolím napsat.
Určitě udělá radost když ho někomu daruju. Ale i tam jde o dar jako
takový. Když si vezmu povedený obrázek
do ruky a začnu studovat barvy a detaily, co vosk vytvořil, je to uklidňující. V tom asi léčebný
bude.
Popsala
jsem své prosté malování žehličkou. Vynechala jsem toho spoustu o technice
malování, pomůckách. Téměř každou větu bych mohla rozvést na dlouhý
odstavec. Někdy třeba ještě něco přidám.
Kdo chce, může najít spoustu informací na internetu. Snažila jsem se trochu přiblížit mojí práci
s horkým voskem. Určitě budu dál experimentovat, cílů mám moc.
Nejdůležitější pro mě:
1.
Začínám světlejšími barvami.
2.
Na hotovém obrázku už nikdy nezměním část
uvnitř.
3.
Důležité je přestat s vylepšováním obrázku.
Žádné komentáře:
Okomentovat