Divoké husy a ledňáček v Praze

Pro nezapomenutelné zážitky nemusím cestovat daleko. Stačí mít štěstí a být ve správný čas na správném místě. Nádherné zážitky mám samozřejmě i ze svých cest, ale vzpomínka bledne a krásu teď nacházím u nás doma. Je to zvláštní, ale kvůli zážitku nemusím skákat padákem, létat v balonu. Určitě to jsou silné zážitky, ale všechny jdou naplánovat, zaplatit. Prožila jsem momentů, které zaplatit ani naplánovat nejdou. Třeba se budou opakovat, třeba ne.  Jsem ale moc ráda, že jsem to štěstí měla.

Na co asi nikdy nezapomenu je loňský listopad. Byl příznivý podzim a my jsme rychle dodělávali práce na zahradě. Když se začalo stmívat, sedli jsme si s manželem k jezírku a povídali si o tom, jak jsme to krásně zvládli. Byl to typický listopadový den. Bylo zataženo, skoro navečer, okolní Praha se uklidnila.Uslyšeli jsme nějaké štěbetání, kejhání. Stejné zvuky vyluzují divoké kachny, když se rozhodnou přistát na našem jezírku. Ale to bývá na jaře. Zvuky jsme slyšeli, ale nic jsme neviděli. Hledali jsme zdroj kejhání, který se přibližoval.  Od východu přilétalo hejno divokých husí. Neletěly moc vysoko, dodržovaly nádherné „V“ a neuvěřitelně nahlas si povídaly. Občas jedna vybočila z formace a podle nám neznámého klíče se zařadila jinam. Neskutečně důstojně propluly oblohou a zmizely.  Absolutní nezájem o to, co se děje na zemi.  Bylo ticho, slyšet bylo jen jejich hlasité kejhání. Co si asi povídali? O tom, že bloudí, že letí nad Prahou nebo se dohadovaly, která zaujme jakou pozici? Nebo okřikovaly ty husy, které vybočí z formace, že letí moc pomalu nebo moc rychle? Škoda, že nad námi nevede pravidelná trasa. Kvůli takovému zážitku bych klidně seděla venku v zimě a čekala, že je zase uvidím.

Ze druhého zážitku se nemůžu vzpamatovat ještě teď. Musím ještě napsat, že bydlíme 20 minut od centra Prahy. Předevčírem jsme seděli na terase a jak jinak, plánovali jsme, co je potřeba na zahradě zvládnout. Na javoru za jezírkem se objevila tyrkysová skvrna. Nejprve mě napadlo „motýl“ – nesmysl. Je zima a takové výrazné zabarvení jsem v životě v Čechách neviděla. Začala jsem šeptem navádět manžela, kam se má podívat. Samozřejmě, já zahradník, jsem si nemohla vzpomenout, jak se jmenuje javor, tak to pár vteřinek trvalo. Mezitím mě došlo, že to musí být jedině ledňáček. Snažil se udržet na tenkých větvích, když se mu to nepodařilo, vzdal to a odletěl. Než jsem vylíčila manželovi krásu, co jsem viděla, ledňáček přiletěl znovu.  To už jsem věděla, že javor je javor a manžela jsem nasměrovala tak, aby ho viděl i on. Potvrdil, že je to ledňáček, něco neuvěřitelného – tady, na tomto místě tak krásný ptáček. Opravdu není veliký, ale o to krásněji vybarvený. Klidně bych mu poskytla všechny naše ryby v jezírku. Jen kdyby chtěl. Už tajně, v duchu, plánuju, jaké bidýlko na přistání mu u jezírka vybudujeme… Pochybuju, že se ale vrátí.  Krásné fotografie ledňáčků jsem objevila na stránkách Jana Halady http://www.fotohalady.cz/galerie.php?s=2

Samozřejmě nikdy v tak důležitém okamžiku není k dispozici nic na focení. Nakonec jsem ale ráda. Zůstane to uloženo v mé hlavě jako můj krásný obrázek, vzpomínka. Stejně bych nikdy nebyla schopná vytvořit fotografii hodnou originálu.

pixabay.com

Stejně tak vzpomínám na příhodu, která se mi stala před hodně lety. Byla jsem sama doma a šla jsem si v noci sednout na zahradu. Doprovázela mě naše fenka špice. Milovaná Kačenka. Měla bílou špičku ocásku. Ve tmě jsem krásně poznala, kde právě je. Běhala na trávníku kousek ode mě. Najednou se objevil velký stín a začal kroužit nad námi. Tichý létající stín, jasně sova. Veliká a naprosto tichá. Kačenka vážila sedm kilo, a když stín začal nalétat nad ní, vyskočila jsem a snažila jsem ho zaplašit. Stín si sedl na sousedovu převislou břízu a čekal, co se bude dít. Popadla jsem Kačenku a zbaběle utekla domů. Co kdyby? Někdy, později jsem viděla prolétat velikou sovu nad zahradami. Potvrdilo mě to, co jsem si myslela. Velkou sovu zaujala bílá špička ocásku naší Kačenky. Bylo to krásné a strašidelné. 
 ...
Ledňáček  si k naší radosti jezírko oblíbil a po týdnu se opět vrátil. Návštěvy jsou asi častější, protože ryby se vždy na dlouhou dobu schovají.